Situace na finančních trzích připomíná kravý pád letadla. Tolik razantních poklesů všech světových trhů jsme naposledy viděli v roce 2008. Stejně jako před třemi roky, i dnes je převládajícím pocitem investorů strach. Jestliže v roce 2008 byly obavy především ze zamrznutí peněžního trhu (čili krize důvěry v bankovní a hypotéční sektor), pak dnes jde o krizi důvěry v celé státy a měny. Tehdejšímu i dnešnímu pádu trhů je společná obava z ekonomické recese.

Po
downgradu USA
otevřely trhy razantním propadem. Pondělní vystoupení amerického prezidenta bylo ukázkou diletantismu nejhrubšího zrna, místo uklidnění přilil Obama olej do ohně. Vyděšení investoři vidí nejčernější scénáře, jak je ochotně servírují média. Donedávna optimističtí analytici se denně předhánějí v předpovědích krachu a finančního Armageddonu. Každý najednou vidí, že globální ekonomika zpomaluje a že kolosální zadlužování nekrytými penězi není věčné. Mantra o nulovém riziku státních dluhopisů, kterou dosud omílaly finanční instituce a banky, už také vzala za své.

Co bude dál? Nikdo neví, kdy skončí propady trhů. Nikdo neví, kdy přijde oživení. Krize důvěry ve státní dluh a ve společnou evropskou měnu je oproti klasické cyklické (nebo chcete-li nadvýrobní) krizi v podstatě novinkou. Ne snad že by ji nikdo nečekal, ale prostě s takovým množstvím států na pokraji bankrotu nikdo nemá relevantní zkušenosti. A řešení se tentokrát očekávají nikoliv od volného trhu, ale od politiků. I to jsou důvody, proč je panika na trzích tak razantní.
Ale stejně jako v roce 2008 se propady jednou zastaví a růst cen aktiv přijde. Kolik propadů máme ještě před sebou, kdy a z jaké úrovně bude startovat nový býčí trh, to dnes rovněž nikdo neví. Ovšem kdo vystihl moment největšího tržního pesimismu v březnu 2009 a vstoupil do pozic, ten dnes počítá zisky a na současný pád hledí s nadšením. Nákupní příležitost se zkrátka tvoří právě brutálním propadem.

Zajímavá je situace je u investičního zlata a investičního stříbra. Zatímco graf ceny zlata překonává denně nová maxima, stříbro klesá. Zlaté slitky, zlaté cihly i zlaté mince jsou nyní, s ohledem na výše popsané skutečnosti, klasickým přístavem bezpečí pro většinu. A většina také ráda kupuje věci, které rostou a o kterých píšou pozitivně média. A cena zlata roste a roste a roste …
Stříbro se – a dodejme chválabohu – dostalo z hledáčku médií po velké korekci, kterou prošlo v první čtvrtině letošního roku. Stříbro je navíc stále vnímáno jako průmyslový kov, čili obavy z recese znamenají menší zájem firem, které stříbro potřebují stříbro pro výrobu. Stříbro následuje průmyslové kovy a klesá. Zájem laiků o stříbro opadá, protože laik jak známo kupuje růst – a proto často nakupuje nejdráž. Skutečný investor dnes
z poklesu ceny investičního stříbra těží
, kupní cena je nízká. Může být samozřejmě ještě nižší, ale zrovna tak může opět vyletět vzhůru.

V čem se tedy lze poučit z krizí 2008 a 2011? Je třeba sledovat nikoliv chování většiny, ale hledat hodnotu aktiva. Drahé kovy hodnotou byly, jsou a budou. Druhým poučením je využívat nízkých cen k nákupům, respektive vyhledávat trhy v propadu nebo v korekci. Lépe nakoupit levně, než sledovat růst a nakupovat na cenovém vrcholu. Stále platí okřídlené rčení barona Rotschilda, že nejlépe se nakupuje, když v ulicích teče krev.