Nedávné razantní propady světových trhů máme dosud v živé paměti. Investoři po zbavovali akcií za každou cenu, trhy krvácely. Důvodem propadu byla situace předlužené eurozóny, pokles spotřeby a rostoucí nezaměstnanost. Spojené státy americké balancovaly
na pokraji recese
, projekce hospodářského růstu stále klesaly. Obecné problémy zvyšovala obava z rizikových expozic evropských bank, spekulovalo se o bankrotu Řecka a hrozbě
lavinového efektu v dalších zemích
. V posledních dnech ale trhy nabraly prudce severní směr, jako by již žádné problémy neexistovaly. Je tomu vskutku tak?

Trhy po dlouhých týdnech deprese čekaly na alespoň nějaké pozitivní zprávy. Minulé dny přinesly několik lepších ekonomických zpráv, než se obecně očekávalo. Také výsledková sezóna v USA začala dobře. Evropští lídři Sarkozy a Merkelová po posledním setkání moudře ohlásili bobříka mlčení, takže alespoň nevypustili do světa nové negativní zprávy. Na pomoc potápějící se Evropě spěchá Čína v čele dalších zemí BRIC, dluhopisy kolabujících evropských zemí hodlá kupovat Evropská centrální banka. Možná i problémová aktiva evropských bank budou zametena pod koberec. Očekává se, že se investoři v USA dočkají vytouženého kvantitativního uvolňování, v pořadí již třetího.

Problémy jsou tedy za námi, slunce svítí a vše bude OK? Obávám se, že nikoliv.

Napumpováním nových peněz se problémy zadlužení států nevyřeší, pouze odloží. Půjde o řešení ryze politické. Z historie víme, že ale
politik bude chtít opět utrácet
. Pokud to nepůjde do budoucna zadlužováním emisemi dluhopisů, přikročí se k devalvaci měny nebo k vyššímu zdanění obyvatel. Devalvace bude mít za následek inflaci a znehodnocení úspor, vyšší zdanění zase podlomí kupní sílu obyvatel a zpomalí ekonomiku. Riziko přetrvává.

Dalším problémem budou vždy banky. Bankovní multiplikátor a částečné hotovostní rezervy budou vždy zdrojem napětí. Připočtěme k tomu rizikové úvěry a vzájemné zajišťování bank neprůhlednými deriváty. Není divu, že bankovní sektor prochází – a nadále bohužel bude dále procházet – cyklickými krizemi. Plátcem bankovních potíží byl, je a vždy bude pouze daňový poplatník. Riziko přetrvává.

Dalším problémem je minimální ekonomický růst. Výsledková sezona v USA začala výborně. Firmy vykazují skvělé výsledky, jsou plné peněz. Důvodem je ale osekání nákladů na minimum, v první řadě snižování počty zaměstnanců a nulový růst mezd. Další v řadě je omezení investic, čili opět žádná nová pracovní místa. Problém nezaměstnanosti se v takovém prostředí bude řešit velmi těžce. Riziko přetrvává.

Čína a země BRIC hodlají nakupovat dluhopisy evropských zemí, aby se dluhová nákaza řeckého typu nerozšířila po celé Evropě a nevyvolala dlouhou a hlubokou ekonomickou depresi. Jak dlouho bude ale ochota těchto zemí trvat? Respektive kolik prostředků dodají Evropě k financování dalších a dalších schodků? Riziko přetrvává.

Centrální banky po léta udržují vzhledem k malému či nulovému růstu domácích ekonomik úrokové sazby na minimálních úrovních. To je stimulem pro růst inflace. Takzvaná kvantitativní uvolňování pana Bernankeho nejsou ničím jiným, než pumpováním dalších peněz do oběhu a tedy potenciální stupňování inflace. Riziko přetrvává.

Takto bychom mohli pokračovat dále, trvalých rizik je stále bohužel více než dost. Měna, která není kryta zlatem ani stříbrem, bude vždy ohrožena inflací i hyperinflací. Moudrý investor samozřejmě využije cenových pohybů finančních trhů k realizaci zisků, má však na paměti velká rizika nejisté budoucnosti.
Spoléhat se na nekrytou měnu, to je zásadní riziko pro každého investora. Především inflace je trvalým průvodcem každé nekryté měny, v minulosti, současnosti i v budoucnosti. Není divu, že zájem investorů o kvalitní
investiční stříbro a investiční zlato neopadává
. Skutečný investor ví, že především musí uchránit svoje investice, zisky a úspory před inflací. Podlehnout obecné euforii je lákavé, ale bohužel žádný růst netrvá věčně. Pádů na finančních trzích jsme v posledních letech zažili mnoho – a ještě více jich nepochybně v budoucnosti uvidíme. Kostlivci byli pouze uklizeni do jiných skříní, z nichž si ale cestu dříve či později opět najdou.