„Nejsem tak bohatý, abych mohl kupovat levné věci.“ Toto úsloví platí v oblasti investičního stříbra snad ještě více, než kdekoliv jinde. Na trhu se objevuje mnoho různých stříbrných slitků od výrobců známých, neznámých. Stříbrné slitky, stříbrné cihly i stříbrné mince mají stejnou hmotnost i stejný obsah kovu, měly by tedy mít stejnou cenu. Proč tomu tak není?

Investiční kovy, a především investiční stříbro, jsou velmi svébytnou oblastí. Nákup investičního stříbra není koupí pověstné „housky na krámě“, neboť investor musí mít dobré znalosti trhu. Musí umět rozpoznat, které slitky jsou likvidní a které nikoliv. Investor by měl také rozeznávat trendy obliby slitků a znát výrobce, kteří se těší dlouhodobé přízni velkých hráčů na trhu s investičním stříbrem.

A tím se dostáváme k jádru věci. Stříbrné slitky renomovaného výrobce se na trhu vždy budou prodávat lépe, tudíž s vyšším prémiem. Profesionální kupující nakupuje vždy ověřenou a likvidní značku, za což si rád připlatí. Slitek od renomovaného výrobce bude proto dražší. Ovšem stejná situace platí i při opačném postupu, čili při dalším prodeji. Pokud se investor rozhodne slitek prodat, okamžitě pocítí rozdíl mezi „drahým“ žádaným slitkem s vysokou likviditou a mezi „levným“ slitkem s malou poptávkou. Samozřejmě, žádaný slitek prodá investor kdykoliv a za výbornou cenu, zatímco ve druhém případě bude mít s prodejem za rozumnou cenu možná problém.

Klasickým příkladem jsou slitky
Johnson Matthey

, které profesionální investoři vnímají jako špičkové produkty a neváhají za ně platit vysoké prémium. Amatér se nad cenou těchto slitků podivuje, neboť mechanicky vynásobí cenu spotového stříbra kurzem dolaru – a slitek Johnson Matthey se mu zdá ve srovnání s ostatními drahý.
Profesionál však dobře ví, že stříbrné slitky Johnson Matthey jsou vždy prodávány s vysokým prémiem právě proto, že jsou považovány za jednu z nejlepších forem fyzického stříbra. Důvodem je především nesmírné renomé značky Johnson Matthey. Historie firmy sahá do roku 1817, kdy zakladatel firmy P.N.Johnson zahájil rafinérskou činnost. V roce 1851 se stal partnerem firmy George Matthey, o dva roky později firma Johson Matthey již dodávala slitky Bank of England. Od roku 1901 jsou akcie firmy Johnson Matthey obchodovány na burze.
Slévárna drahých kovů Johnson Matthey je tedy jedním z nejstarších rafinérů drahých kovů na světě – a právě proto jsou produkty Johnson Matthey považovány za jedny z nejlepších. Velká obliba stříbrných slitků firmy Johnson Matthey znamená vysoké prémium, které je pro profesionály signálem, že slitky budou vždy žádány a vykoupeny za vysoké ceny.

Naopak „levné“ slitky sebou nesou riziko nízké likvidity, která se při prodeji může nepoučenému investorovi vymstít. Levné slitky prodá méně, než by dostal za stejné množství stříbra zpracované renomovaným rafinérem.
Velmi tvrdě pak tento rozdíl pocítí v situaci, kdy fyzického stříbra bude na trhu akutní nedostatek. Taková situace nastala před časem – „papírové“ stříbro se sice nijak zvlášť nehýbalo, ovšem fyzické stříbro ve formě slitků a mincí prakticky zmizelo z trhu. Nůžky mezi cenou „papírového“stříbra a fyzického stříbra se rozevřely, fyzické stříbro se prodávalo s obrovským prémiem. Profesionálové realizovali obrovské zisky, neboť podávali renomované stříbrné slitky s velmi vysokým prémiem, které trh velmi rád v dané situaci akceptoval. Naopak amatéři, kteří se radovali z „levných“ nákupů, nechápali, že za jejich slitky a mince dostávají při prodeji daleko méně, než profesionální investoři. Fyzické stříbro, „levně a výhodně“ nakoupené, nepřineslo amatérům zdaleka takový zisk, jako stejné množství stříbra ve formě slitků renomovaných značek profesionálům.

Každý investor do drahých kovů by měl vždy vědět, že „levně“ neznamená vždy „správně“. Ne každý slitek či mince jsou vhodné k investici. Některé slitky jsou určeny k průmyslové spotřebě, tedy pro roztavení, zlatnickému zpracování či pro galvanické pokovování apod. Některé mince jsou raženy jako dárkové předměty či sběratelské kuriozity, nevhodné k investování do drahých kovů. To vše musí investor vždy uvážit.

Rozhodování k nákupu jen podle ceny je možná taktika vhodná pro výprodejové akce diskontních prodejen spotřebního zboží. Nikoliv však pro investování do drahých kovů. Investování do drahých kovů není honbou za slevami, nýbrž dlouhodobým profesionálním rozhodováním na základě znalosti trhu a jeho zákonitostí.